Krásy češtiny

Krásy češtiny

Dnes přišla do mé ordinace jedna pacientka a už ve dveřích mi oznámila:

„Pane doktore,já nic nechci, ale…“

A při tomto kouzelném slůvku „ale“ jsem zpozorněl.Měl jsem nutkání říct:

´Tak proč jste sem šla,když nic nechcete?´, ale taktně jsem mlčel.A pacientka pokračovala:

„…jenom mne bolí levé koleno,pak jsem chtěla napsat prášky a když už jsem tady,tak taky vakcínu proti chřipce.Jo a podíval by jste se mi do krku a poslechl mě?Nějak začínám kašlat.Jo a taky mě bolí záda,kdyby mi sestřička píchla nějakou injekci a prosím vás, změřte mi ještě tlak.“

Udělal jsem všechny požadované úkoly,pacientka odešla ještě na injekci a já jsem si pozval dalšího pacienta.Svou úvahu jsem si ale nechal až poté,co budu mít chvilku klidu.

A tak jsem nad nádherou českého jazyka začal trochu přemýšlet.Vždycky se mi čeština líbila,zejména ta vančurovská,i Hašek psal kouzelnou češtinou.O Kunderovi,či Škvoreckém ani nemluvě.Kdybych měl jmenovat všechny autory,kteří používají brilantní češtinu,psal bych věru hodně dlouho.

Ale mne zaujalo ona kouzelná spojka „ale“.Všimli jste si?Na začátku jsem toto slovo použil a celkem nic to neznamená.Když se ale tato spojka umně použije po pronesené větě,jakoby nenápadné,pak se použije kouzelné slůvko „ale“,a pokračuje se dál,najednou celá věta dostane úplně jiný výraz.

Mohu uvést pár příkladů:

 

„Miláčku?“

„Ano?“

„Máš mě ještě vůbec rád?“

„To víš že jo, ALE někdy si tak protivná,že bych tě nejradši zabil!!!!!“

 

Všimli jste si?Jak slůvko „ale“ změnilo smysl odpovědi?Věta „To víš že jo.“ Je celkem jednoznačná.I když taky záleží na intonaci.Pokud se řekne poněkud otráveně,dává opačný význam.V tomto případě použití slůvka ALE zmírňuje,nebo otupuje význam první část věty.Další příklad:

 

„Prosím tě,mohl bys mi půjčit pět tisíc?“

 

Máme několik možností.Chceme-li půjčit uvedený obnos a máme-li jistotu,že nám to dotyčný vrátí,odpovíme jednoduše: „Jasně,to víš,že jo.“

Známe-li toho člověka,ale tento není zas tak spolehlivý,ale je to třeba náš kamarád,opdovíme:

„Ano,půjčím,ALE musíš mi to do týdne vrátit.“

A když je to člověk, o kterém víme,že je to gambler a opilec a potřebuje jenom vytlouct předešlé dluhy,máme dvě možnosti:Buď ho pošleme rovnou k čertu,anebo použijeme kouzelné slůvko ALE,asi takto:

„Já bych ti půjčil, ALE teď jsem musel zaplatit….“ A něco si už vymyslíme.

 

Jak by jste si vyložili tuto situaci:

„Tak co miláčku,slučí mi to?“

„Samozřejmě,že ti to sluší,medvídku,ALE neber si prosím tě tu hnědou košili,a kalhoty bych radši doporučila ty světlé a sundej si ty ponožky,víš že bílé se už nenosí.“

Jasná a jednoznačná odpověď v diplomatickém jazyce.Jinak je to totéž, jako: „Prosím tě,vypadáš nemožně,asi jako strašák do zelí,ty taky navlékneš na sebe to,co ti první přijde pod ruku!“

Dostat tuto odpověď,asi bychom se urazili a bylo by o hádku postarané a těch „ale“ by padlo několikrát.

 

„Miláčku,zítra k nám přijede moje maminka.“

„No to je super!A zůstane přes noc?“

„No samozřejmě,přece by nejela v noci zpátky.“

„Tak jo,ALE kde bude spát?“

„No přece v obýváku.“

„No jo,ALE tam mám přece rozložený počítač.“

„No tak si ho sklidíš.“

„No ALE mám tam také papíry a musím to dodělat.“

„Tak to doděláš jindy!“

„ALE kdy jindy?“

„Třeba zítra!“

„ALE zítra je pozdě.“

„Tak podívej.Já mám pochopení pro tvoji práci,ALE maminka někde spát musí.A musíš uznat,že kuchyň,nebo chodba,či koupelna není nejvhodnější místo!“

 

Na tomto pomyslném dialogu jsem chtěl ukázat,jak důležité slůvko „ale“ je.

Další slovo,které nemám moc rád,použije-li se s patřičným důrazem,jest slovo „laskavě“. Milé to slovo,pokud je použiji například ve spojení: „Mohl by jste mi laskavě ukázat,jak se dostanu k poště?“

Jinak zní ve formulaci:

„Mohl by ses LASKAVĚ přestat rýpat v tom nose?“

Všimněte si,prosím,toho despektu v této větě.V tomto případě slovo LASKAVĚ umocňuje imperativní tón žádosti o jistou činnost,konkrétně aby se dotyčný choval způsobně.A přitom stačí jemný dotyk ruky,pohled a tiché: „ale no tak!“

Všímáte si ten rozdíl?

A reakce dotyčného nestydy? V prvním případě obvykle začne bagrovat mnohem intenzivněji a někdy i hlučněji, ve druhém případě se obyčejně zastydí…

 

Všiml jsem si,že většinou se toto slovo používá,když je člověk rozčilený.

Představte si situaci v přeplněném autobuse a někdo nás dloubne bolestivě do žeber:

„Mohl by jste si LASKAVĚ ten deštník strčit do prdele?“

A přitom jsme už předem odsouzeni k nezdaru.Třebaže jsme použili milého slova laskavě (odvozeného od slova láska),pochybuji,že nás oslovený poslechne a provede si amatérskou rektoskopii…

 

A teď na ukázku malý slovník pojmů:

 

„Mohl bys mi laskavě pomoct s těmi taškami?“

         = Co čumíš,nevidíš,že sotva lezu?

 

„Mohla bysis laskavě číst potichu?“

         = Nevidíš,sakra,že koukám na fotbal?

 

„Mohl bys mě laskavě říct,kde jsi byl tak dlouho?

         = Jak se jmenuje ta ženská?

 

„A teď mě laskavě poslouchej!“

         = Sedni si a drž hubu!

 

„Můžete mi laskavě ukázat účet?“

         = Stejně jsi mě okradl.

 

 

No anebo kouzelné slovíčko JENOM.Představte si situaci:

 

Stojíte ve frontě na lístky do kina.Pak přijde nějaká paní a řekne davu:

„Promiňte,prosím vás,já jdu k pokladně a JENOM si požádám o program.“

A tak jí všichni pustí a paní přijde k pokladně a říká:

„Prosím vás,já bych chtěla JENOM program na prosinec.Jo a když už jsem tady, můžete mi,prosím dát JENOM 2 lístky na dnes na 18,00 hodinu na Agenta 007?A koukám,zítra hrajete Posledního samuraje.Prosím vás, JENOM mi řekněte,v kolik ho hrajete?“

„V 15,30.“

„Jé, v 15,30?To asi nestihnu…počkejte,prosím,JENOM si zavolám,“ a loví v kabelce telefon.

Na projevy nevole u davu se nevinně usměje a řekne všem: „JENOM co ho najdu.“ A hledá dál.Po pěti minutách ho najde na dně kabelky,ale mezitím si vyndala na pultík klíčenku, řasenku, kapesníčky, sponky, hřeben, pudr,tramvajenky,peněženku a krabičku prezervativů.Omluvně se se širokým úsměvem na všechny usměje a začne vyložené věci klást zpět do kabelky.Ve snaze uspíšit své působení u pokladny se jí to však moc nedaří a kabelka nejde zavřít.Po dalších pěti minutách se jí to podaří a vytočí číslo na telefonu.

„Jaruš?…Jo,to jsem já…Prosím tě,nemohla bys mi zítra vzít odpolední?…Že musíš ke kadeřnici?…Koho? Jo,díky,zavolám Věruš.“

Pak začne vytáčet další kolegyni.

„Věruš?…No ahoj,prosím tě,já stojím u pokladny v kině a chtěla bych vidět Posledního samuraje.A potřebuji vyměnit odpolední šichtu zítra…Co,že je to? Kravina?…..Tys to viděla?….Neviděla?Že to říkal Bořek?Ale vždyť je to vůl,že na něj dáš…Tak vezmeš mi to?…Že přijede máma?Tak nic,díky,ahoj.“

A opět se otočí k davu,který se již mezitím rozrostl a občas je slyšet výkřiky,ať už vypadne,že všechny předběhla.

„Promiňte,prosím,já zavolám ještě JENOM šéfovi….Pane vedoucí?…Dobrý den,tady Kuželková,Miriam.Prosím vás,já zítra nemůžu odpoledne, pokouší se o mne nějaká chřipka,teď jsem málem zkolabovala,slyšíte,je tady kolem mne spousta lidí a snaží se mi pomoct na nohy… Jo,samozřejmě,příští týden to dodělám…To víte,že si zítra k doktorovi zajdu…Snad to nebude nic vážného…Jo,jste zlatíčko,děkuji moc.“

A obrátí se k pokladně:

„Tak mi,prosím dejte JENOM dva lístky na zítřek na těch 15,30.Jo,jste moc hodná,děkuji.“

A majestátně odchází kolem naštvaného davu a jeden z těch netrpělivců se na ní oboří:

„Tak takhle ne,dámo,my tady čekáme jakou dobu a vy si nás jednoduše předběhnete!“

Madam si dotyčného změří opovržlivým pohledem a řekne:

„No to teda PARDON,že jsem si DOVOLILA koupit JENOM lísky do biografu!Tss!To jsou dneska lidi,“ a kroutíc nevěřícně hlavou nad drzostí a hrubiánstvím lidí majestátně odkráčela k východu.

 

A já to taky znám z ordinace.Když přijde nějaký pacient a použije slůvko JENOM,tak tiše vzdechnu a vidina svačinky a kávy se začíná pomalu,ale jistě rozplývat,jak mlha nad řekou.

 

                                                               Ľubo Dulka,15.11.2006

 

 

 

 

 

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *